Natálka je ve druhé třídě, ale kvůli koronaviru se učí distančně. V prvouce teď probírají stromy a paní učitelka poslala zajímavý tip na pokus se šiškou: najít otevřenou šišku, dát ji na cca hodinu do vody a pozorovat co se s ní stane – šiška se zavřela.
Naše časosběrné video z pokusu:
Vysvětlení najdete třeba zde.
Tzv. “pletiva” v šišce reagují na vlhkost. Když usychají šiška se otvírá a vylétávají z ní semínka – typicky v létě, když uzrají. Pokud je ale vlhko, tak se šiška zase uzavírá.
Rozhodli jsme se pozorovat kometu C/2020 F3 (NEOWISE) viditelnou v létě 2020.
Na první pokus jsem vytáhnul rodinu v noci 11. července. Vyjeli jsme nad Řevnice směr Halouna, kde jsem vytipoval dobrý výhled na sever. Bál jsem se totiž, že z údolí Berounky nám budou v tomto směru vadit kopce.
Vybaveni foťákem na stativu a ručním dalekohledem jsme prohledávali oblohu. Bylo asi 23h. Nejdřív se nedařilo, ale po chvíli pozorování jsme ji našli! Když už člověk veděl, co hledat, tak byla viditelná i pouhým okem. Dalekohled a zapření se o auto pozorování ještě zlepšoval. A na fotkách s delším časem je samozřejmě vidět nejléle.
Ještě jsem se náhodně vzbudil kolem 3h ranní a zkusil vykouknout z okna. Šanci jsem tomu moc nedával, ale kometa byla vidět těsně nad vedlejší bytovkou!
Podruhé jsem se kometu vydal pozorovat před nahlášeným příchodem týdne s horším počasám a zataženouo oblohou. Do fotografie jsem tentokrát chtěl dostat i nějakou místní dominantu. Zámek Dobřichovice posloužil výborně:
Použita zastaralá technika: Canon EOS 600D + setový Canon “tele”objektiv 55-250mm.
Ale tak sranda byla 😉
Doporučuji kouknout na fotky skvělého českého astrofotografa Petra Horálka zde a další na FB stránce Kometa Neowise. I když teď koukám, že ji přejmenovali na Minutky z vesmíru, tak budete muset zapátrat v historii. Ale je to dobrý krok, do budoucna
Při letošní dovolené na Šumavě jsme navštívili nově otevřenou naučnou stezku kolem rybníka Olšina. Je to téměř 8km okruh se zastaveními, které jsme na jiných stezkách neviděli a dětem se moc líbily.
Při sobotním grilování Anežka zatoužila zkusit rozdělat oheň lukem.
Koukli jsme na instruktážní video a vyrazili na suchou trávu. Luků máme ve sklepě několik už pěkné starých z táborů, ale na tohle stačí. Jako tětivu jsme použili paracord.
Spodní prkýnko jsme měli smrkové a vrták z buku. Nejdřív z klacku, co jsme sebrali v lese, ale po několika nezdařených pokusech táta přinesl delší bukový váleček, co má na stěhování soch. Tím jak byl delší se o dost lépe držel ve správné kolmé poloze.
Rozfoukávání vyvrtěného uhlíku chce taky praxi – nejlepší je dlouhé táhlé foukání.
Ve vrtění lukem jsme se všichni různě střídali a uhlík se nakonec podařilo rozfoukat tátovi. Po tom co jsme zapálili oheň a začali péct maso k (trochu pozdnímu) obědu jsme ještě udělali pokus s vrtákem z lesa a Anežce se také podařil rozfoukat oheň.
Dejvy taky zkoušel rozdělat oheň “lupou” vytvořenou z igelitového pytlíku naplněného vodou. Sluníčko je ale asi ještě slabé, tak tohle zase někdy příště.
V létě jsme vyrazili letadlem k moři. Tobík letěl poprvé a na Maltě bylo fajn.
Hodně jsme byli v Českém Ráji. Sjeli jsme kus Jizery a prozkoumali spoustu skalních bludišť a vyhlídek.
Na Youtube jsme dosáhli 100 odběratelů, i když neděláme videa pro široké publikum, spíš pro rodinu a vlastní vzpomínky.
Letos jsme publikovali 14 veřejných videí.
Tobík se naučil jezdit na kole
Natálka začala chodit do školy a na flétnu.
Děti tvoří z keramiky. Foto všech výrobků tady.
S keškama jsme se trochu flákali. Ulovili jsme jich 72.
Už tolik nešotíme vlaky, jako loni, ale výlety máme pořád hodně rádi, takže se občas vlakem svezeme, nebo na nějaký zajímavý vlak podíváme.
A opouštíme Lego DUPLO a přecházíme pomalu na menší Lego pro větší děti :), které se už objevilo pod stromečkem.
Díky a šťastný nový rok 2020!
Vlaďka s Milanem nás pozvali na předvánoční výlet do Olomouce.
Na cestu tam jsme si vybrali Pendolino a bylo to super. Náš nejrychlejší vlak, který na palubě veze v jídelním voze pípu s Plzní nemá chybu.
Cestu jsme si užívali až 25km před Olomouc, kde bohužel nákladní vlak někoho srazil, a tak jsme museli 45min čekat.
U východu z nádraží v Olomouci nás pak přivítali těžkooděnci, kteří tu čekali na fanoušky Slavie.
Po ubytování nedaleko Horního náměstí jsme hned vyrazili prozkoumávat město. Nakoukli jsme do největších kostelů, prošli parkem kolem potoka a vrátili se na náměsté s trhy.
Na trzích jsme zjistili, že všude mají různé druhy punče. Jinak trhy klasické – od svíček přes ovčí ponožky, klobásy, ozdoby, vykrajovátka až po bramboráky (na váhu).
Nejlepší punč byl u svítícího jelena. Vedle něj Vlaďka objevila vinárnu Pod Pálavou se zajímavým systémem By the glass na čepování vína na skleničku: každý dostane kartu, tu zasune do zařízení, vybere si víno a množsrtví, které chce ochutnat. Takhle může popíjet celý večer a na závěr zaplatit. Prázdné místo v lahvích je doplňováno dusíkem a víno tak vydrží déle otevřené v dobré kondici.
Super to taky bylo v Masných krámech – pasáž v domě, která je plná vináren, hospůdek a rum housů. Sedí se buď vevnitř v bývalých krámech, nebo i v pasáži, kde je příjemné teplo.
Pod Dolním náměstím je tržiště, na kterém bylo taky pár stánků, ale hlavně velké kolo s kabinkami akorát pro 4. A tak jsme se odvážili, nechali se do jedné kabinky zavřít a nakoukli na noční Olomouc zezhora.
Po dlouhém courání po trzích jsme se chtěli trochu ohřát, sednout si a dát si něco k jídlu, a tak jsem našel blízký pivovar Riegerovka s hodnocením 4,8 na google maps.
Pivo dobré, ale kuchyně průměrná. Paní vedle přinesli studenou polévku, docela dlouho to trvalo a jídlo žádný zázrak. Za nás tak 3 hvězdičky.
Naopak super byla snídaně v Café La Fée ve francouzském stylu.
Samozřejmě se nemohla vynechat návštěva obchoďáku Šantovka, ale taky jsme se před odjezdem prošli ve Smetanových sadech, kde pobíhají pávi a perličky.
Návštěva Olomouce byla fajn. Je to moc příjemné město. Přišlo nám nepřecpané lidmi, takže i já jsem přežil vánoční trhy 🙂
Trochu problém byl (už ve čtvrtek) sehnat vlak zpět s místenkou, tak jsme nakonec zkusili ještě Leo Express.
Bydlíme v tomhle bytě už 2 roky a pořád jsme neměli světlo nad stolem :). Tak teď vyřešeno lowcostovým IKEA světlem KRUSNING. Ale byla to sranda.
Po dvou úspěšných rocích na Šumavě jsme se letos na podzim vydali do Krkonoš. Přilákala nás hlavně Herní krajina Pecka – velké lesní hřiště pro děti.
Sehnat ubytování pro 22 lidí nebylo úplně jednoduché, ale nakonec Péťa našla krásnou chatu Krajánek v Malé Úpě.
Na sobotu jsme naplánovali složitý přesun auty pod lanovku Portášky tak, abychom zpět mohli jít všichni pěšky.
Pecka se dětem moc líbila a vyřádily se tam. Rodiče zatím vystřízlivěli a zašli jsme si na oběd do chaty Portášky (což spíš nedoporučujeme, viz google recenze a třeba zde).
Už v sobotu jsme částečně šli po Pohádkové stezce, ale nepotkali žádné zastavení. Na neděli jsme se vybavili plánkem a vyrazili po ní na oběd do pivovaru Trautenberk. Nejhezčí to bylo v Eliščině údolí, ale ještě nám větší část stezky zbývá k prozkoumání, tak zase někdy příště.
Kolem kostela je pár chalup. My bydleli v chatě Krajánek a můžeme doporučit. Nová čistá chata s velkou kuchyní, jídelnou a obývákem. WC a sprchy společné vždy pro dva pokoje, ale pro velkou partu lidí, kteří se znají, ideální.
Hospody jsou tu dvě: Sokolí boudy a Restaurace U Kosela. Obě dobře vaří, U kostela byla trochu nervózní servírka, co nás brzy vyhodila kvůli ubytovaným.
Když není sníh dá se sem dojet autem, ale musíte mít povolenku, kterou vám dá majitel chaty.
Katka pronajala celý zimní stadion a pozvala kamarády. Podělili jsme se o pronájem a zabruslili si s dětmi.
Pár lidí se divilo, že je ještě babí léto a my už někde budeme mrznout, ale bylo to super! Tentokrát i s klukama, kteří byli v lednu nemocní.
A tady ještě vzpomínka na to, jak v březnu 2018 zamrzla Berounka a všichni na ní bruslili:
Kraťoučká animace opadávajícího stromu, která ale zabrala dost času na vytvoření. Vše jsme s Natálkou stříhali z barevných papírů.